Archív

Archív pro

Dovolená v Rusku – den první (cesta tam)

28.06.2009 Bez komentářů

Ráno, 2. června 2009, odjíždíme na letiště. Čeká nás let ČSA, OK 886, z terminálu Sever, Prahy Ruzyně. U přepážky Čedoku dostáváme pasy a zjišťuji poprvé adresu hotelu, kde budeme bydlet. Necháme si zdarma zabalit kufr do ochrané fólie a jdeme se odbavit k přepážce ČSA. Na letence je napsána gateway B4. Po prohlídce příručního zavazadla se usazujeme mezi ostatní chudáky čekající na let do Petrohradu – gateway B4, nebo Moskvy – gateway B5.

Pro chvíle zpestření, přichází celníci a schovávají u jednoho z cestujících míček s amfetaminy. Následně přichází hlídka se psem a jednoho podruhém nás očuchává. Doufám, že neomdlí, až si čuchne k mé botě. Ještě bych toho psa musel zaplatit. Pes je uspěšný a identifikuje pašeráka s míčkem.

A je tu první zpoždění, boarding se oddaluje o 20 minut a operativně se zaměňuje gateway s Moskvou. Nastává zmatek a někteří lidé letící do Moskvy se snaží nacpat do letadla do Petrohradu. Konečně se po 15 minutách dostáváme do našeho Airbusu 320.

Letím poprvé a tak pro jistotu hledám erární pytlík na reverzní proces trávení. Přeci jen nevím, co to se mnou udělá. Startujeme a získávám další cennou životní zkušenost. Je dobré si opřít hlavu o opěrku, nebudu ztrácet rovnováhu z důsledku náhlého přetížení. Pytlík nepotřebuji, je to dobré a začíná se mi to líbít i s jednou pěknou turbolencí. Kapitán ohlašuje, že let je dlouhý 1744 km a poletíme v letové hladině 11 km s rychlosti kolem 900 km/h. Užasné hodnoty. Po obědě nám letušky rozdávají migrační karty, které potřebujeme vyplnit pro vstup na uzemí Ruské federace. Skládá se ze dvou identických částí A a B. Část A se odevzdává při vstupu a část B při opuštění území. Nacházím první náznak byrokracie. Nemohou ty části udělat propisovací. Nu což, vyplňuji obě dvě části. Kdo neumí rusky nebo anglicky, má smůlu. Zápasím s položkou VISA number. Ve vízu jsou dvě čísla. Jedno vypsané nad vízem a nijak neoznačené. Druhé, označené jako VISA ID. Volám si letušku ke konzultaci. Normálně bych neopruzoval, ale kapitán řekl, že palubní personál rád s vyplněním poradí. Jak jen je bláhový, letuška ví stejný kulový jako já. No nic, použiji údaj VISA ID. Po 150 minutách přistáváme.

Vystupujeme z letadla a před dvěrma si všímám neuvěřitelné babice v odporně bílém plášti, rouškou a termokamerou. Celá jak z nějakého lékařského hororu. Prasečí chřipku jsem jim evidentně nepřivezl

Následuje pasová kontrola. Zrada. První dvě přepážky jsou pouze pro občany federace. Další dvě pro účastníky ekonomického fóra a poslední dvě pro ostatní „neruské a neekonomické“ chudáky, kde fronta nabývá neuvěřitelných rozměrů. Zřejmě jsem vypadal v tu dobu důvěryhodně, přotože mě vytáhnul z řady ruský milicionář a plynnou angličtinou mě poslal k přepážce pro návštěvníky ekonomického fóra. To mě potěšilo, ještě mě při tom oslovoval „sir“. Ostatní looseři furt čekali ve frontě. Odevzdal jsem pečlivě vyplněnou část A migrační karty a šel hledat kufr.

Posléze jsem našel i naši ruskou průvodkyni, která držela v ruce velký nápis Čedok. Prozradila nám, že se jmenuje Лудмила a má nás být celkem 11. Asi po hodině jsme se všichni našli. Ještě nám doporučila, ať si jdeme směnit Eura za Rubly. Překvapivě směnárna na letišti je levnější než ruské banky a směnárny ve městě. Zjišťuji, že jako jediný mám Rubly s sebou a ušetřil jsem 20 Kč na 100 rublech.

Opouštíme letiště a vydáváme se do hotelu.

Categories: Cestování, Rusko Tags:

Dovolená v Rusku – příprava

15.06.2009 Bez komentářů

Letos, l. P. 2009, jsem se rozhodl navštívit zemi, kde slovo „nemožné“ neexistuje, a lidé se měli včera lépe než dnes. Ano, správně, Ruská Federace. Vzhledem ke geografické poloze a mé utkvělé představě, kde vše, co leží na východ, počínaje východním Slovenskem, je pro běžného turistu nebezpečné, jsem poprvé v životě využil služeb cestovní kanceláře. V mém případě Čedok, jelikož jinou ani neznám. A po všech bankrotech, kterými nás masírují každé léto v novinách, další ani nehodlám shánět. Přeci jen zůstat trčet někde v Rusku na letišti není nikde mezi zážitky, které bych chtěl podstoupit.

Po vybrání destinace Petrohrad a Novgorod jsem se odhodlal zajít objednat zájezd. Vybral jsem si pobočku v obchodním domě Nový Smíchov. Vše probíhalo bez problému a za 20 minut jsem měl v kapse smlouvu. Jediné co se snad dalo vytknout je neinformovanost personálu o fakultativních službách. Nikdo v Čedoku zřejmě neví co je onen Ruský národní večer, jenž nabízí. Nevadí, beru ho také se slovy: „Když už, tak už!“.

Instrukce znějí jasně. Tři týdny před odletem odnést pas do Čedoku kvůli nutnému vízu a týden před odletem si dojít na pobočku pro podrobnější informace. Činím přesně tak, jak mi bylo řečeno a vyplňuji vízový dotazník, který mi dali v Čedoku při podpisu smlouvy. Nedbám na to, že ruská ambasáda má na svých stránkách úplně jiný vzor formuláře, říkám si, Čedok ví co dělá. Nedělám dobře, slečna na přepážce Čedoku říká, že ambasáda požaduje jiný typ formuláře, než mám já. Se slovy co mi dali, to mají ode mne vyplněné, jí ho vnucuji. Mávla jen rukou a říká: „Oni si to tam přepíší.“. V hlavě se mi honí myšlenka, koho tím myslí. Že by nějaká Nataša na ambasádě dělala transformaci starých vyplněných dotazníku za nové? Raději se neptám.
Stejně nemám vyplněný název a identifikační číslo zvoucí organizace. Opět nikdo nevěděl, co pěkného tam vepsat.

Ve volných chvílích zjišťuji nemilou skutečnost, že žádná česká banka neobchoduje s ruskými valuty, jen s devizi. Zaměřuji tedy svou pozornost na směnárny. Na doporučení kamaráda Michala, který ruble již kupoval, využívám směnárnu v centru Prahy. Reklamní název hlásá: „Nejpříznivější směnárna v centru Prahy“. To jsem zvědav. A opravdu při nákupu rublů budu mít kurz (100 RUB za 62 Kč), téměř jako při nákupu deviz v bance. Super, ani mě neodřou. Ovšem opačným směrem je to mega-brutální. Na 100 rublech tratit 12 Kč. To se týká každé směnárny v Praze, nejen této. Cílem je směnit 5000 Kč s vědomím, že je musím všechny utratit, aby mě ti šmejdi neokradli. Vydávám se tedy cestou k jejich pobočce neustále si opakujíc „Dejte mi to prosím v malých bankovkách“. To jsem neměl dělat, protože se mi na místě podařilo udělat pěkný trapas. V rozhodující chvíli se mi vše popletlo s nějakou kriminálkou a větou „Chtěl bych směnit 5000 Kč za ruské ruble a dejte mi to, prosím, pokud možno, v malých neoznačených bankovkách“ jsem překvapil obsluhu i sám sebe. Dostal jsem balík 100 rublových bankovek a byl jsem spokojen, obsluha evidentně také, díky tomu, že se zase jednoho trotla zbavila.

Categories: Cestování, Rusko Tags: